Fleischkombinat Warnemunde (spoluautorem je Honza Blahůt)

Novela napsaná před maturitou, tajně v lavici, na jaře roku 1999. Tehdy jsme byli ještě tvořiví a chytří. Považuju to za náš vůbec nejlepší výtvor. Warnemunde tehdy udávalo dobu. Honzovi patří dík za přepis tohoto legendárního díla.

Kapitola 1

Gertrudě Steinové bylo 43 let. Již od svých osmnáctých narozenin pracovala v masokombinátu v Rostocku - divize Warnemünde. Právě včera, 19. listopadu 1987, ji povýšili na vedoucí obsluhy fekální jímky číslo 23.

Ráno na sebe hodila silonovou sukni, plášť a nádherný pestrobarevný šifónový šátek, který si koupila na zájezdu v Polsku.
Závodní autobus přijel, jako vždy, načas. Statný řidič Helmuth Kaiser pokynul Gertrudě na pozdrav. Jediné volné místo v autobuse bylo až úplně vzadu u vetchého staříka. Gertruda si povšimla vlhkého jazyka, který se vlnil nad chybějící dolní čelistí. "Ach, mohu si přisednout?" "Aue jiftě, meine liebe," vytlačil ze sebe invalida. Gertruda se cudně usmála a zabořila tučný zadek do sedadla.
Tak se Gertruda poprvé setkala s albánským poradcem přes nucený výsek, s Rozhonem Oleničem.
Osmaosmdesátiletý vitální stařík, rodák ze Skadaru, pamatoval ještě Františka Josefa I. Od svých deseti let pracoval jako pomocník v řeznictví. Jeho hvězda však stoupala strmě vzhůru. Ve dvaceti letech byl vedoucím řezníkem v Tiraně. Ve třiceti osmi vstoupil do albánských SS jednotek a sloužil s nimi na východní frontě - na Kavkaze, kde se naučil nové řeznické metody. V roce 1945, v hodnosti Obersturmbannführera SS, přišel o dolní čelist v bitvě o Berlín. Sovětský voják, Aschanov se jmenoval, ho prudce udeřil pažbou své pancéřové pěsti, až mu brada ulítla. Po válce zůstal ve východní Berlíně, kde později vstoupil do komunistické strany. Byla to však pouze kamufláž. Rozhon nikdy neopustil své nacionálně socialistické ideály. Každou následující noc pak trávil, vždy sám, sníc o Čtvrté Říši. Časem byl přeřazen do Warnemünde, kde dělal vysoce kvalifikovaného poradce pro nucený výsek skotu.

Nyní tady seděl vedle půvabné Gertrudy v závodním autobuse. Poprvé ve svém životě byl zasažen ženskou krásou. Vlastně to nebylo poprvé, ale na tu mrtvou rudoarmejku od Stalingradu si vůbec nevzpomněl.
Nyní se plně oddával pohledu na Gertrudu. Jeho mužství naznačovalo, že je stále ještě čilý chlapík. Opravdu velké vzrušení prozrazoval i kašovitý šlem, který mu v mohutných výronech vytékal z otvoru v krku a rozléval se mu po hrudi.
Gertruda se jen stydlivě usmála. Napadlo ji, že mají mnoho společného. "Wir haben mnoho věcí společných."
"Ja, ja, CHRCHRST … SLURP …," odpověděl stařík, který již neudržel svoji ruční protézu a začal zcela otevřeně onanovat. Hlava se mu při tom otírala o opěrku sedadla a do okolí se začaly uvolňovat chomáče šedivých vlasů i s kusy kůže. Za 5 minut vystříkl obrovský proud (cca 0,5l) sedmdesát let starého spermatu Gertrudě přímo do ksichtu.
Gertruda roztáhla silná stehna a nechala staříkovo sperma stéci do svého lůna. Mohutný podtlak nasál většinu lepkavé tekutiny až do vejcovodů. Vajíčko bylo oplozeno …

Stařík, který zažil svůj první orgasmus v životě, se začal chvět jako rosol. Zaměstnanci závodu ho rozpačitě vynesli na jeho invalidním vozíku z autobusu, který zastavil na přiděleném parkovacím prostoru.
Rozhonovo tělo se naposledy vzepjalo ve smrtelné extázi. Jeho bezčelistnatá ústa naposledy zašeptala Gertrudě: "Heil Hitler …"
pak zemřel.
Gertruda se rozplakala, otec jejího dítěte už nikdy nebude řezat syrové maso statných býků.

Kapitola 2

Gertruda ztěžka dosedla na stoličku v ovládací kukani septiku číslo 23. Byla těhotná již 13 měsíců, a stále nic. Vedení podniku jí sice nabízelo mateřskou dovolenou, ale ona byla sveřepá dělnice a pyšně zavrtěla hlavou. Chtěla, aby její potomek nasál atmosféru závodu.
Asi za týden jí praskla voda při posunování pětitunové sklápěčky živočišného odpadu. Zavrávorala. Na nohou měla sice vlhko, ale stále si ničeho nevšimla. Nutně musela vykonat potřebu. Přičapla si nad jímkou, pevně uchopila zábradlí a zatlačila. Klouby na prstech jí zbělely nadlidským úsilím. Krev se nahrnula do hlavy a oční bulvy vystoupily (cca o 5,3 cm) vpřed. Vydala nelidský, nestvůrný skřek, při kterém tuhl.
Konečně, asi za cca 21 minut se dostavily první výsledky. "UH!" oddechla si Gertruda a vylovila roli letního toa-papíru zpoza otvoru mezi prsy. Zaryla papír mezi půlky. Ucítila tlak, který se stále stupňoval.
"FLUSS … ŽBLUŇK …" něco spadlo do jímky.
Gertruda se napřed důkladně vytřela a natáhla si pracovní šle. Potom přejela pozorným pohledem hladinu fekální jímky plné hoven. Snažila se najít to své. Ano, támhle se něco hýbe. Opravdu, přímo pod Gertrudou …

Nejdříve se vynořila hlavička, zakuckala se, vyplivla močku a nadechla se. "Moje dítě!" vykřikla Gertruda. "Ja," odvětil malý zplozenec. "Heil Hitler!" Dodal ještě s oblaněnou pravicí vystrčenou vpřed. "Ó, ty jsi sladký … ňu, ňu, ňu!" švitořila Gertruda a nadšeně plavala septikem vstříc svému malému chlapci.
Vylovila ho z jímky a jemně otřela. Gertruda byla silná žena, ale s (cca 1m, cca 30 kg) novorozenětem se dobře plavat nedalo. Po dvouhodinovém snažení se oba vydrápali na betonový okraj jímky, kterou postavila v roce 1983 firma Deutsche Demokratische Betonwerke.
Gertruda se rozhodla chlapce nakojit. Syn se jí mocně zakousl a prokousl bradavku. Ona nic nevnímala, naopak ho ještě podpořila.
Začala přemýšlet jak se bude jmenovat. Napadala ji jména jako Adolf, Herman, Karl, Konrád, Martin, Reinhardt, Heinrich a samozřejmě Rozhon. Nakonec se rozhodla pro nádherné východo- německé jméno Udo. Ano, to je Ono! Celá se zachvívala radostnými nápory z toho nápadu. Uchopila Uda za pupeční šňůru a hrdě se vydala k závodnímu doktorovi.
Jürgen Münch, závodní veterinář, vytáhl ruku z kravího rekta a otřel si orální otvor. "Was ist den los?" zeptal se. "Das ist mein Udo," odpověděla. Jürgen si minulý měsíc udělal rychlokurz praktického lékaře (Practisch Schnell Lehrarztkurz) v Karl-Marx Stadtu.
"Ó, to je ale velké dítě, že?" "Ja, ja Herr Münch, velký otec, velké dítě!" Doktor Münch pečlivě prozkoumal Gertrudiny genitálie a rašplí jemně odstranil zbytky placenty. Potom světácky popleskal Gertrudu přes stydké pysky a řekl: "Budete v pořádku, matko. Teď se podíváme na malého Uda. Udo komm." "Heil Herr Doktor!" "Ó, ten je ale chytrý, má pěkně vyvinutý chrup …AU. A velké genitálie … ÁÁÁCH. Je v pořádku matko." Potom Uda okroužkoval a předal Gertrudě. "Heil Hitler," rozloučil se Udo." "Auf wiedersehen," odvětil doktor a stáhl se.

Kapitola 3

"Kdo je můj otec - Wer ist mein vater?" Zeptal se Udo jednou večer roku 1989. "Víš tvůj otec byl velký muž, byl to albánský poradce," odvětila Gertruda a vyprávěla Udovi dojemný příběh o Rozhonu Oleniči.
"Hmm… chci být jako on mein Mutter!!" vykřikl Udo a nadšeně ztopořil ruce nad hlavou… "Jupí, budu jako on!… Heil Hitler!" křičel.
"Ano, já vím, ale musíš být hodný, chodit do školy a dobře se učit," řekla Gertruda a pohladila Uda po dobře vyvinutém CEFALU. (CEFALUS = hlava)
Udo zavrněl a opravdu roztomile se schoulil matce mezi stehna. Usnul. Gertrudu to příjemně vzrušovalo, začala si třít svá plná prsa a bradavky s velkými dvorci. Udo se probudil. Udo se zapojil. Udo se udělal. Gertruda se udělala.
… SLURP …

Kapitola 4

Za tu dobu, kdy byla Gertruda s Udem na mateřské dovolené, se udály v závodě mnohé věci.
V polovině roku 1989 byl propuštěn z práce závodní řidič Helmuth Kaiser…
Helmuth zabouchl dveře autobusu. Bylo poledne a on se právě chystal poobědvat v závodní vývařovně. (das Betriebkantine) (kapacita vývařovny byla cca 3000 strávníků) Pružným, pevným krokem se vydal k budově vývařovny. Doufal, že cestou potká závodního lékaře Müncha. Už to mezi nimi delší dobu jiskřilo.
A opravdu, jakmile otevřel dveře jídelny, Ho uviděl. Nabral si plný talíř EINTOPFU - polévky z jednoho hrnce, KNÖDEL MIT HUSPENINA UND EIN PITO BIER. Poté si přisedl k doktorovi.
"Buď zdráv, Jürgene!" Zahlaholil Helmuth. "Tchuss, Helmuth!" Ožil Jürgen, který se doposud pouze nimral ve své porci restované býčí lásky.
Oba dva se s novou vitalitou pustili do jídla. Helmuth otřel svoji nohu o doktorovu. Doktorovy jemné prsty na nohou zručně rozeply poklopec Helmuthových tesilových nohavic a začaly třít jejich obsah. Nejprve obratně stáhly předkožku rudého žaludu, otřely jemný povlak brynzy a začaly rytmickou masáž.
Helmuth si začal vzrušením potírat hlavu obsahem svého talíře. Po vyprázdnění svého talíře použil i Jürgenovu býčí lásku, s kterou si láskyplně potíral obnaženou hruď. To Jürgena velmi vzrušilo. Měl stále obě ruce volné, a proto je také zapojil…
Toto počínání vzbudilo zaslouženou pozornost ostatních strávníků, kteří se také zapojili do obrovské orgastické šou.
Desítky kubických metrů milostných sekretů vytvářely jedinečnou atmosféru pohody, kterou ještě doplňovalo slastné mručení několika psů a kuchařek.
Najednou bouchly dveře, Klaus Naumann - muž v modrých montérkách a síťovaném tílku stál v jídelně. Tento třicetiletý Generální tajemník výrobního oddělení, člen neonacistické strany Weiser Deutschland, neměl rád homostyk. Preferoval mototurismus, proto mu také jeho zaměstnanci přezdívali Herr Trabant Masturbant. Pohled, který se mu naskytl ho rozzuřil.
"HALT, HHHALT…" Zakřičel a zuřivě podupával svalnatou nohou.
Ráz na ráz se zastavily všechny orgie v sále. Vzdychání bylo uťato hrobovým tichem.
"Nyní si to s fámi vyšidím. Kto to začal!?" Nikdo se nehlásil, proto Klaus přistoupil k vyšetřování. Prověřoval čí pohlavní orgány jsou nejvíce ojeté. Jeho volba byla neomylná, a tak za chvíli odváděl Jürgena a Helmutha do své kanceláře. Tam jim řekl: "Helmuth, Jürgen, oba moc dobře víte, že nepreferuji homostyk …hmm…víte co to znamená?" "Ano Herr Naumann!" vykřikli oba unisono. "Jsme připraveni na vše." "Na gut, nyní mi předveďte jak to bylo!" "Ale Herr Naumann, mně už se nepostaví…" pravil sklesle Helmuth, ukazuje na svůj splihlý pyj. Klaus Naumann se zamyslel a začal jemně třít Helmuthův pyj motorovou vazelínou. Jürgen, dívaje se na tu krásu, byl připraven téměř okamžitě…

Kapitola 5

Pí. uč. Helga Naumannová se rozhlédla po třídě, které dominovala obrovská hlava UDOVA.
Udo předčil svou inteligencí všechny vrstevníky. Proto chodil ve svých třech měsících do 6. třídy. V době, kdy se všichni šesťáci seznamují se svým tělem, seznamoval se Udo se základními hygienickými návyky. V počtech a ve fyzice byl ale nepřekonatelný.
Mladá pí. uč. H. Naumannová byla již delší dobu nešťastná, její manžel Klaus s ní odmítal souložit. Helga měla předtuchu, že Klaus od jisté doby preferuje homostyk.
Helga ho častokrát doma očekávala oblečená pouze v prefabrikátu latexové soupravy NARVA (tajně dovezené ze NSR). Klaus to tak měl přeci rád. Nevěděla, kde udělala chybu.

Jednou, když přišel Klaus domů, odehrál se mezi nimi zajímavý rozhovor. "Klausi?" "Ano má drahá?" "Pojď, chci tě!" "Teď ne drahá." "A kdy tedy? Nemohu už dále čekat!" "Ne, teď ne!"

"Soudrškó, soudrškó!" Vytrhl Helgu ze zadumání Udo. "Ja?" "Soudškó, tady Konrád říká, že Herr Führer byl prý zločinec!" "Konráde! Pojď k tabuli!" zahřměla Helga. "Nezlob Uda, je tak mladý." "Ja," řekl Konrád, pokýval hlavou a odešel si kleknout do kouta na valchu. Po vyučování si Helga zavolala Uda k sobě do kabinetu. "Milý Udo, dobře víš, že nynější režim nepodporuje tvoje, ani moje nacionálně socialistické ideály. Musíme vydržet! Teď už běž domů." "Ja, Heil Hitler," zahřměl Udo se vztyčenou pravicí. "Heil Hitler," zařvala mocným hlasem učitelka v klasickém postoji příslušníka SA. Potom Udo odešel.

Kapitola 6

Pí. uč. Helga Naumannová se vracela domů z práce. V pravé ruce nesla síťovku s nákupem a přes levé rameno nesla přehozenou bleděmodrou kabelu z plastické hmoty. Zrovna chtěla nastoupit do svého FIATU - POLSKI, když tu náhle spatřila zřejmě nejkrásnějšího muže na světě. Ten muž (to ale Helga nevěděla) byla Gertruda Steinová.
Gertruda se k Helze přiblížila. Zamumlala něco na pozdrav a upřeně se na Helgu zahleděla. Ta zalapala po dechu. Po pěti minutách Gertruda promluvila: "Mmm, mmm, mmmm, vypadáte báječně paní Naumannová, … já jsem vám jen chtěla říci…" "Ne, už nic neříkejte a pojďte ke mně, v mém FIATU - POLSKI je pro dvě ženy vždycky místa dost." "Danke schön, my příznivkyně nacionálního socialismu se dokážeme vždycky dohodnout." Dveře FIATU - POLSKI se zabouchly.
Pí. Naumannová nastartovala svůj FIAT - POLSKI a odjela s Gertrudou směrem na Frankfurt nad Odrou (Frankfurt am Oder).
Cesta ubíhala celkem rychle. Po dvou hodinách jízdy na Hitlerově panelové dálnici odbočil FIAT - POLSKI směrem na Berlín.
"UH, pí. Naumannová, já nic nechápat, kam my jet, kde my být?" Nechápala Gertruda. "Mein Gott, ty seš ale blbá, Gertrudo. Jedeme se podívat na místo, kde zemřel unser GROSS ADOLF!" "Aber das ist in West Berlin - Ale to je v Západním Berlíně." "Ja, já vím, můj známý pohraničník Dieter Lothar slouží u Brandenburské brány. Krásně projedeme až k Vlčímu doupěti," vysvětlila Helga. "Jsem velmi potěšena," zakončila Gertruda rozhovor. "Dokonce už nadšením uchcávám."
FIAT - POLSKI utěšeně brumlal po dálnici. Berlín už byl na dohled. Minuly letiště Tempelhof, přejely Havelu, projely Karl Marx Platz a přiblížili se k Brandenburger Tor.

Mohutný árijský pohraničník odsunul závoru oddělující vnitřní část přechodu od Východního Berlína. FIAT - POLSKI škytnul a zastavil. Do tváří Helgy a Gertrudy zamířily kalašnikovy. "Dokumenten, bitte!" zahřměl malý a tlustý pohraničník. K překvapení Gertrudy zahřměla Helga jasným hlasem: "Heil Hitler!" Pohraničníci se usmáli. "To je jiná," řekl ten tlustý a zavolal cosi na toho mohutného. Potom umlkl.
"Chtěla bych mluvit s Herr Lotharem!" rozkázala Helga. "Chcete zřejmě mluvit s mým otcem," řekl pomalu árijec. "Ale ten už je dva roky mrtev. Jestli byl ale váš přítel, jsem i já váš přítel." "Chceme navštívit hrob našeho FÜHRERA," řekla Helga s lehkým tónem nedůvěry. "Vaše přání, paní, hbitě provedu! Pusťte je ven!"
Někdo odsunul závoru, FIAT - POLSKI nastartoval a odjel. Čekala je ještě Západoberlínská celní a pasová kontrola. "HALT SCHWEIN!" zařval západoberlínský pohraničník ve staré hedvábné uniformě a zelených holinách. "Sakra," řekla Helga: "Tenhle je tu nový. Guten tag," pozdravila. "Grüss Gott," odpověděl pohraničník.
A jéje, další pánbíčkář, pomyslila si Helga. "Chceme k vám na Západ." "Nafurt?" "Ne, jenom na návštěvu." "Máte zvací dopis, nebo jedete turistickou trasu?" "Ne, jedeme soukromě za kulturou." Celník si prohlédl pasy a nechal otevřít závoru. Gertruda se neudržela a spustila se: "Heil Hitler!" Závora se rychle zavřela. "Ty krávo blbá, tento západoberlínský pohraničník nechápe naše nacionálně socialistické ideály," stačila ještě říct Helga. Pohraničník k nim došel a namířil na ně samopal M 16. "Co jste to řekla?" zeptal se. "Nic, nic, vůbec nic bránila se Gertruda. "Tak si vystupte!" zavelel pohraničník.
Gertruda a Helga vystoupily, v očích nesmírnou zlost rozšklebených sumýšovců, které právě někdo vytáhl z pod kamene.

"Nach Zoll Stazion, sie Schweine!" Hřměl pohraničník a vlekl je k oprýskané budově. Mezitím začal druhý kontrolovat FIAT - POLSKI.
"To je náš konec," vzdychla Gertruda. "Ne, tímhle právě vše začíná!" řekla Helga a poddala se brutálnímu zacházení pohraničníkovu. Gertruda ji s respektem na stehnech následovala.

Kapitola 7

Udův šestý smysl Udovi napovídal, že něco není v pořádku. Vzal si klíče od svého obrněného trabantu, kterého ve volných chvílích opancéřoval. Vytáhl ze sklepa polní kulomet MAXIM z roku 1911. Bylo to dědictví po dědečkovi z matčiny strany. Ze stěny ještě sňal prapor s hákovým křížem, který mu maminka po večerech zručnými prsty zručně vyšila, a utíkal k automobilu. Na něj umístil zručnými prsty prapor i kulomet, nastartoval a odjel pro svého přítele Horsta Schobera.
Naložil ho do trabanta a umístil ho na místo spolujezdce - kulometčíka. Pak uchopil zručnými prsty volant a nastartoval.
Machinenkwerkampfwagen I (MKKpfw I) se nesl po dálnici jako šíp, jeho dvoutaktní motor přímo zpíval. Nad DDR zavlál vznešený praporec a z Udových úst zazněla píseň "Deutschland, Deutschland."
Ještě nezkušený Horst nevycházel z údivu. Byla to úchvatná jízda. Potom se na obzoru objevil Berlín.
"Pojedeme k Říšskému sněmu, je hned za Brandenburskou bránou," řekl Udo a zařadil trojku, čímž se trabant rozjel z prostředka křižovatky. Jakmile dojeli k Vychodoněmecké celnici, celníci je uviděli a zpozorněli. Jakmile spatřili prapor vlající nad střechou trabanta, postavili se do pozoru, odsunuli závory a zasalutovali árijskými prackami.

Západoberlínští celníci ani nestačili křiknout své "HALT" a už se káceli zasaženi dobře mířenými dávkami z kulometu MAXIM z roku 1911, který ovládal svými zručnými prsty Horst.
Udo vyskočil z trabanta s elegancí dobře živeného výsadkáře. Cítil matku.
A opravdu, jakmile rozkopl dveře celnice, ji uzřel. Jakýsi odporný Západní Berlíňan ji měl položenou nahou na stole a právě zaváděl pneumatickou sondu do jejího lůna. Udo se na to nemohl dívat déle než 10 minut. Uchopil zručnými prsty samopal Schmeisser vzor 39 po Rozhonu Oleničovi a rozstřílel pohraničníka na naši krvavou kaši.
"Udo!" vykřikla Gertruda a objala svého syna - zachránce. Udo ji konejšivě podrbal na obnaženém zadku a do ucha jí řekl s dojetím: "Heil Hitler, MAMI, Heil Hitler." "Honem, Udo, musíme odtud vypadnout!" zavolal na ně Horst.

"Né, počkejte, ještě je tu Helga," řekla Gertruda a natáhla si kalhotky. Potom popadla nůž a odřízla nebohou Helgu od elektrické topení. "Danke," hlesla Helga, posbírala své věci, vyňala si z kundy dešťovku a důkladně si ji vymyla. Potom se oblékla.
"Pojďte ven!" zavelel Udo. Teď byl Udo velitel. Všichni nasedli do trabanta, z bezpečnostních důvodů si zapli bezpečnostní pás a krokem, s tlumenými světly, se rozjeli. Za pár chvil dorazili k cíli. Dojeli na neutrál, zastavili se a vystoupili. Když se rozhlédli, uviděli kolem sebe obrovskou zaostalost Západního Berlína roku 1989. Ulice byly rozkopány, přes řeku chyběly mosty, Říšský sněm stále vypadal jako po boji. Rozhlédli se po místu posledních okamžiků jejich velkého vůdce. Udo zavětřil a s naprostou jistotou určil místo, kde stál vůdce naposledy. Z dojemného okamžiku je vyrušila Helga, která si stáhla kalhotky a vyndala si z kundy hraboše. Potom si kalhotky zase natáhla.

Kapitola 8

Stratosférou se nesl hřmot třímístného letounu Aerosojka 2. Řídící páku pevně svíral ve svých zručných prstech Generální tajemník výrobního oddělení Klaus Naumann. Navigaci zajišťoval doktor Jürgen Münch. Helmuth Kaiser se pouze vezl.
Všichni tři měli společný cíl - Západní Berlín. Měli na palubě letounu 213,4 kg nebezpečného BIOPLYNU, stlačeného do tekutého stavu. Chtěli zamořit Západní Berlín, zneškodnit jeho obyvatele a vyvolat kontrarevoluci. Na tomto plánu se dohodli při včerejší HOMOSEANCI. Letadlo ukradli režimu, bylo to nutné. Jestli se akce povede, bude jim určitě odpuštěno.
Klaus zaměřil Západní Berlín a otočil letoun střemhlav. Za sebou slyšel mručivé zvuky kopulujících soudruhů, které nezastínil ani burácející motor. Letoun se blížil ohromnou rychlostí k zemi. Upadlo mu levé křídlo, po chvíli i pravé. Dopadli na zem v plné rychlosti, málem to nepřežili. Klaus rozkázal nasadit masky.
Klaus si nasadil celohlavovou pryžovou masku kuchaře, Jürgen s Helmuthem šli za myslivce. Vystoupili ven a stanuli tváří v tvář Udovi, Helze, Gertrudě a Horstovi. Poznali se podle pachu pižma.
"Helgo!" "Udo!" "Klausi!" "Helmuthe!" "Jürgene!" "Gertrudo!" "Horste!"
To bylo překvapení. Všichni splynuli v mohutném objetí.
"Co teď?" zeptal se Udo. "Nemáme masky." "Pro takový případ," řekla Helga. "Mám tady toto!" Potom si stáhla kalhotky roztáhla nohy a vytáhla 4 kartónové škrabošky. Nezbedný hraboš využil situace, slupl dešťovku a zalezl do kundy. Helga se usmála. "Tohle dělá pořád." Nyní už byli všichni dobře chráněni. "Nyní přijde řada na BIOPLYN. Zkontrolujte si naposledy masky!" Zavelel Klaus a otočil kohoutkem ventilu.
Plyn pomalu unikal a šířil se po Západním Berlíně. Operace se podařila. Lidé se dusili a plazili se po chodnících a vozovkách, městem se šířila revoluce.

Události vzaly rychlý spád. Málokdo byl ušetřen. Lidé se začali vrhat na nenáviděnou zeď oddělující vyspělý svět NDR a zaostalé NSR. Zeď brzy padla.
Konečně byl Berlín osvobozen a sjednocen pod jedinou pravou myšlenkou nacionálního komunismu. Dobře to dopadlo a brzy procházela vlna nadšení celou Západní Evropou. Lidé už nechtěli žít pod krutou nadvládou západní demokracie. Lidé chtěli Uda.

Kapitola 9

Celý měsíc Udo triumfálně objížděl území nově vznikající Čtvrté říše (Das vierte Reich). Blanitou prackou mával všem pracujícím v Německu, Belgii, Holandsku, Lucembursku, Francii, Španělsku, Portugalsku a Itálii.
Za rok se zhroutil celý Východní blok a Udo ho převzal.
Nyní můžeš i ty, milý čtenáři povstat a provolat slávu Čtvrté říši s pravicí vztyčenou k nebesům.

"HEIL UDO!"