Seznam -
Czechtek2006 -
Czechtek2005 -
Czechtek2004 -
Vendee -
Cotentin -
StMalo -
PARIS
Czechtek 2006
28. - 30. července 2006, Maštov u Doupovských hor
Toto je svědectví o Czechteku 2006, který se konal poblíž vesnice Maštov v podhůří Doupovských hor.
V pátek jedeme z Prahy v pěti, namačkáni do Vláďovi corolly. Vedle Vládi jsme tu já, Koumes, Hrady a Filip. Místo ucpané karlovarské silnice volíme fikaně severní trasu na Chomutov. I tak jsou ale benzínový pumpy obsypaný technařema. Technival je z horní silnice jako na dlani, obklopen doupovskou savanou a lesostepními kopečky, šípkovými keři a armádními objekty. Při hledání našeho místa mimochodem projedeme to peklo skrz. Koumes je tu poprvé a tak je z toho docela hotovej. Takovou ohromnost nečekal. Soundsystémy jsou všude, je jich určitě víc než sto a už na první pohled je jasný, že letos se akce svými rozměry vymyká.
Už to parkujem, chystáme se na kalbu, a já zakládám první půlku želatinovýho čtverečku. Něco povečeřet, popít chlastu a jde se na průzkum. Lidi jsou všude hrozně moc. Má přijet taky Konva, tak doufám, že ho někde odchytim. Dohodli jsme se, že pokoupíme nějaký ty kulatý mršky, po jedné i pro Koumese a Filipa. Všude nám nabízej jenom rádobyMDMA ve formě pochybnejch prášků. Začíná mě trochu kroutit to lejstro, ale šmejdim od dodávky k dodávce. Nakonec nám sympa anglický roštěnky prodaj pět nazelenalejch koulí se znáčkem micubiši. Michal je skeptickej, anglánům se prej nedá věřit, když jde o koule. Později se ukáže, že měl pravdu. Zatím nakládáme a jdem kalit. Najdeme si cestu k OktekkStrahovNSK megarychtě a nějakou dobu tam paříme. Potkáváme Kroketa alias Dejva a jeho tribofuego partičku plně zaměstnanou točením ohněm. Je to prima setkání. Já ale musim na sraz s Martinem, kterej mám u anglickýho systému s obří dýní. Zanechávám Koumese osudu v rychtě a klestim si s pivem cestu skrz davy a pangejty, který se mi ještě několikrát stanou osudný a zhruba čtyřikrát o ně hodim pořádnou držku (a pokaždý si rozliju pivo nebo zlomim cigáro). Martin s Lukášem jsou úspěšně nalezeni. Pro neználé, pan akademik M je muj bejvalej intelektuálně-studijní pomocník, výtečnej výchovnej vzor co ždíme život jako kdybyste tahali cigára celý na jeden šluk, prostě eso do kalby. Jsem nadšen a tak se na ně přilepim a brebentíme cestou skrz techno a davy.
Už se nepamatuju, kde jsem je ztratil, ale bylo to někdy v době, kdy mi začíná docházet, že ty koule byly divný. Je mi divně, možná je to psychosomatický. Do toho to LSD. Začínam se hrozit, co to asi dělá s Koumesem. Snažim se ho najít a tak se potácim mezi systémama, někde zkoušim pařit, ale blbej pocit zůstává. Vygeneruju stíhu „v extošce byla nějaká sračka, co mě teď bude do konce noci požírat“ a nechávám se jí beznadějně unášet, ztracen všem kamarádům. Pomóc, kde jste kdo?
Naštěstí je hned naproti OSNSK můj milovanej Spacebar. Čepujou tam houbičkovej čajíček, dávam si hned dva na uklidnění a k tomu dva konopné koláčky. Kolem druhý jdu rozdejchat svoje psycho do stanu doufaje, že tam někoho najdu. Nikdo tam není a tak se snažim nějak posbírat sám. Tureckej sed, koukám na hvězdy a zhluboka dejchám. Píšu zoufalou sms do éteru. Snažim se houpat na přívětivý vlně acidu a eliminovat svíravý pocity toho speedu nebo co sem to požral za sračku. Začíná se mi to pomalu dařit, když v tom do mého vesmíru vpadne odpudivá ketaminová párty od vedlejšího stanu. Čtyři lidi na keťáku, z toho tři strnulý jak spáči ze šípkový růženky v bizarních polohách na rozkládacích židlích, celý je to osvícený loučema a mezi tim pobíhá obtloustlá roštěnka a ječí, řve a sama je uplně mimo. Ptam se jí, co je a ona řve, že to ten ketamin a že všechno ztrácí, úpí a střídavě se svalí na zem nebo si rve vlasy a kvílí. Chvíli se jí snažim uklidňovat, ale pak mi dojde, že sám jsem na kaši a vyseru se na to. Dám si cígo a jdu rozdejchávat bubákov do techna.
Následuje asi pět hodin, během kterejch je moje časová osa značně nekoherentní díky pivu, který jsem začal konzumovat jako na množství. Ocitám se zase u stanu, ze kterýho vytáhnu rozespalýho Koumese a vleču ho na pivo. Hned se mi zlepší nálada a tak toho využiju a snim další CELÝHO papíra. Potkávám uplně vyndanýho Martina, kterej mi věnuje něco bílýho kulatýho, že prej už nějakou dal a vedle toho asi dva papíry. Vypadá na to. Pak Hrady a Vládič, oba zhulený našrot. Zavěsim se Michalovi kolem krku a nechávam se někam táhnout, blábolim nesmysly a pořvávám na lidi a je mi NÁDHERNĚ. Pověřim Michala vrchním správcem tý extáze, co jsem před chvíli dostal a tak jí mezi několika lidma okolujeme. Martina a Koumese jsem někde ztratil. Pak i Michala a tak už jen zbejvá pařit na techno. U OSN je našláplo, zrovna hrajou Boney-M rychtu Daddy Cool, hit letošní sezóny a to si musim poslechnout. Mohl bych si to dávat pořád dokola.
Začínam bejt fakt hodně zfetovanej a ožralej, kterejžto stav mě zavede k ruině uprostřed festivalu a já vylezu na střechu. Stanu nahoře a málem se poseru strachy z tý vejšky. Nicméně si dám cígo a pozoruju ten mejdan kolem a je mi dobře. Přesně na tenhle pocit, moment, na tuhle nádheru jsem čekal celej rok. Techno burácí a já na to koukám z vejšky a jsem z toho uplně vydřenej.
V devět máme sraz u auta a u stanu, ale nikdo kromě Koumese a Filipa tam není a tak jdu zase pařit. Čas dělim rovnoměrně mezi hudbu, pivo a chození ke Martinově ležení, kde s klukama vedu zasvěcený řeči a hulim brka. Je tam taky náš kamarád angličan Jonathan, výbornej typ, kterej na cztk vzal svou třináctiletou (!!!) dceru Robin. Oba jsou příjemně vstřícní k naší evidentní zfetovanosti. Pak někdy dorazí Michal s Vládičem k autu, oba okamžitě vytuhnou a už nejdou probudit. Nějak se mi podaří postavit stan (tyče se mi kroutěj pod rukama jako hadi, plachta je zelená bažina). Zalejzám do něj (do obří housenky) s Koumesem a chvíli spíme.
Pak začne lejt a tak začnem s Koumesem a Filipem chlastat víno a je nám hej. Vláďova nová kamarádka nám věnuje něco skvělýho hašiše a tak ho odpálíme a je nám ještě o něco líp.
Michal s Vláďou odjíždí do Prahy.
Něco pojím a jdu se věnovat hlavnímu úkolu tohoto odpoledne. Koupit mikču pro Vlaštovku. Tenhle úkol si maximálně dávám, oblezu všechny stánky s hadrama, chci něco opravdu luxusního a drahýho. Nakonec naleznu prima mikču od AlienDNA za děvět kil, a po dlouhém rozvažování jí kupuju a pak se z toho namouduši rozbrečim, jakou mám radost a jak už se těšim, až jí Vlaštovce dám. Hned jí všem ukazuju, Jonathanovi se moc líbí a dáváme mi pivošpeka a k tomu u metráčů pečenou klobásku no a tak mě chytne nová energie-zhulenost a jdu najít Koumese a pařit a prozkoumávat ten labyrint soundsystémů. Dohulíme zbytek toho indickýho hašiše. Koumes s Filipem si dávaj houbičkovej čaj, kterej na ně ale moc nepůsobí. To je mi líto, ale už nemaj na nic víc peníze a papíry se mi do nich cpát nechce, protože s tim nemaj žádnou zkušenost a poprvý je to podle mě lepší jinak než na technu.
Kolem jedenáctý už jsem značně znavenej a tak jdu do stanu, zalezu do spacáku (mikču pro Vlaštovku v bezpečí u sebe) a světe div se usnu a spim až do rána jako mimino. Ráno svěží snídám kafčo s pivem, obejdu naposledy technival a pak už jdeme s Koumím a s Filipem pěšky na vlak.
Samotná cesta je rychta na další vyprávění, ale domů dorazíme v pohodě. Doma najdu Jonathana s Robin, který dorazili před chvílí. Vykoupem se, dostaneme od mámy skvělou večeři a pak sedíme dlouho v obyváku u piva a vykládáme si o zážitkách z technivalu, až z toho usnu na podlaze. A to je konec.